Tato oblast patří k nejnavštěvovanějším v okolí Brna. Při prohlídce této lokality nemůžete vynechat město Slavkov (Austerlitz), k němuž neodmyslitelně patrí zámek s upravenou zámeckou zahradou. Zámek je otevřen během sezony, lze domluvi i individuální prohlídky pro organizované skupiny. Neodmyslitelně sem patří historie Bitvy tří císařů.

Bitva u Slavkova známá též jako „Bitva tří císařů“ proběhla 2. prosince 1805. Armáda Francouzského císařství v čele s císařem Napoleonem Bonapartem porazila vojsko spojenců - Rusko a Rakousko. Je to jedna z nejznámějších bitev, které proběhly na území Moravy. Napoleon předvedl mistrovské dílo taktiky. Napoleon řídil bitvu k kopce Žuráň, kde naleznete památník se stručným nastíněním rozmístění vojsk a mapou bojiště. Každoročně se v místě bojiště konají rekonstrukce bitvy. Častokrát je také bitva prezentována na slavkovském zámku.

Pro dobré pochopení tehdejších prosincových událostí doporučujeme navštívit nejen zmíněná místa, ale také Mohylu míru, kde je v současné době umístěna nová multimediální expozice, která zaujme nejen dospělé ale také děti. Během prohlídky tohoto památníku a muzea prožijete ve zkratce onu známou bitvu a její posloupnosti od začátku až do konce. Bitvy se tehdy účastnila vojska ruského cara Alexandra I., rakouského císaře Františka II a Michaila Kuruzova.

Po bitvě, 4. prosince došlo k setkání Napoleona a Františka I., u Spáleného mlýna poblíž Násedlovic. Zde se oba panovníci dohodli na příměří mezi Francií a Rakouskem, které bylo podepsáno na slavkovském zámku 6. prosince. Mír byl uzavřen 26. prosince v Prešpurku (Bratislavě) - tzv. Prešpurský mír. Rakousko se muselo vzdát italských a německých území, která připadla Francii nebo jejím spojencům, tedy celkem 63 000 km² území s téměř 3 000 000 obyvatel. [93] Šlo o Tyroly, Vorarlbersko a Augsburg, jež přešly pod Bavorsko, dále o Benátsko, Istrii a Dalmácii, které přešly pod Napoleonovo nové Italské království. Rakousko se dále vzdalo všech nároků na německé státy. Jako kompenzace mu připadlo Salcbursko. Ve smlouvě byly také zahrnuty náhrady Francii ve výši 40 miliónů franků. Devět měsíců od podpisu smlouvy, 6. srpna 1806, zanikla Svatá říše římská a císaři Františkovi zůstal pouze titul rakouského císaře. Rusové se stáhli zpět na své území, ale mírovou smlouvu Alexandr s Napoleonem uzavřít odmítl.

K této bitvě se vztahuje několik pověstí:

Asi nejznámější legenda slavkovského bojiště se váže k přechodu Dochturovových jednotek přes zamrzlou hladinu rybníků Žatčanského a Měnínského. Legendu rozšiřoval mohutně sám Napoleon, aby svému vítězství dodal většího lesku: Konečně největší počet nepřátel, převážně Rusů, hledal přechod po ledě rybníků. Tehdy Napoleon povolal dělostřelce gardy a přikázal střílet kulemi na led. Ten se na mnoha místech protrhl a bylo slyšet obrovské praskání. Voda pronikající trhlinami brzy zaplavila led a my viděli tisíce Rusů stejně jako jejich četné koně, děla a povozy mizet zvolna v propasti. V okamžiku se hladina rybníka pokryla vším, co mohlo a umělo plavat. Někteří, ve velmi malém počtu, se dokázali zachránit s pomocí bydel a provazů, které jim naši vojáci nastavovali do břehů, většina se však utopila.

Další pověst je o sošce Panny Marie. Francouzští vojáci, kteří drželi pozice na Santonu, před bitvou rozebrali mariánskou kapli na jeho vrcholu a její materiál použili na zpevnění okopů, do kterých umístili svá děla. Dřevěné části jim v chladné prosincové noci posloužily jako topivo. Jednou z těchto věcí byla i soška Panny Marie, která stávala uvnitř kaple. Traduje se, že plameny ohně se této sošky ani nedotkly a soška zůstala neporušená. Tato událost se stala jedním z důvodů, proč byla kaplička znovu vystavěna a nějaký čas byla dokonce cílem poutí k Panně Marii.