Jednodenní výlet do Bratislavy a na hrad Děvín, který Vás ohromí svými výhledy na soutok řek Moravy a Dunaje. Čeká Vás hodinu a půl dlouhá plavba lodí z Bratislavy na hrad Děvín. Dále prohlídka centra Bratislavy s průvodcem. Pro registrované klienty sleva 5% na všechny výlety roku 2011. Registrujte se ZDE.
Na sraz se dostavte 10 minut před plánovaným odjezdem. Nahlaste se průvodkyni u vstupu do autobusu. Vyrážíme v ranních hodinách z Brna, přes Slatinu a Šlapanice. směrem Slovensko. Návrat je předpokládaný v podvečerních hodinách.
V ceně není zahrnuto cestovní pojištění, které v základním programu MINI pojišťovny Generali činí 15 kč,-/den/osobu do 69 let. Nad 69 let je pojištění 45 Kč. Pojištění zajistíme na počkání. Kartičky obdržíte v autobusu v den akce, emailem, nebo na počkání při koupi lístků.
Zájezdy lze objednat e-mailem, sms, telefonicky. E-mailem nebpo poštou obdržíte pokyny k odjezdu a úhradě. Zájezd lze uhradit převodem na účet, nebo také poštovní poukázkou. Doporučujeme se přihlásit nejpozději 2-3 týdny před termínem zájezdu.
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Středověké dějiny Raabského prostoru začínají teprve rokem 1992, kdy Kurt Bors objevil v hradní chodbě písek z katastrálního území Oberpfaffendorf, vzdáleného asi 2 kilometry západně od Raabsu. Podle výsledků dendrochronologického datování severního valu byl v době 926 až 929 v rozloze 0,7 ha v úzké malé smyčce Dyje bylo území obydleno. V období let 907 až 955, ve které území patřilo pod uherskou vrchnost, kdysi bavorské východní země, v dnešním Dolním Rakousku nazývané za řekou Enns.
Kdokoliv byl původcem budování hradu "z písku", ten mohl budovat osadu podle nálezů po Slovanech. Po několika desetiletích byl již hrad opuštěný, pochopitelně katastrofální požár byl pravděpodobně způsobený uherskými vpády. O této zkoušce v "severním lese" nejsou žádné písemné důkazy.
Počátky písemných zdrojů se objevují teprve jmenováním hradního pána „Gotfridi admissus in castrum Racouz" v Kosmově kronice z Prahy v roce 1100. Z let 1074 a 1076 jsou jmenovány lesní území „silva Rogacz" ve dvou královských darech markraběte Babenberského. Dokonce i dnes je Rakousko nazýváno severními sousedy Čechy „země za Raabsem".
Nestabilita v česko-moravském prostoru v první polovině 11. století vedla k opakovaným konfliktům. Ve starých análech k roku 1082 je uchováno, že syn markraběte Vojtěcha se zmocnil severní zemské hranice, když mu ji jeho otec násilně vzal.
Kosmova kronika podává zprávu o Gottfried II. z Raabsu († 1137), že tento je příbuzný moravského Přemysla, moravský vévoda Lutold († 1112) byl v jeho hradu zajat jako host a potom v noci přepadli moravské území, takže konečně vévoda Břetislav z Čech viděl vojsko táhnout na Moravu. Než ale došlo k bojové akci pokoušel se vévoda zjistit postavení, zatímco Gottfried/Bohumír připomínal dřívější přátelská setkání a žádal vydání Lutolda. Na prosbu Bohumíra obléhal vévoda z Čech hrad šest týdnů, až Lutold Gottfiedovi hrad Raabs opět vrátil. Gottfried z Raabsu byl 1113 jmenovaný jako norimberský městský hrabě, tím měl být již 1104 Heinrich IV. Bohumírův bratr Konrad I. z Raabsu se objevuje již roku 1140 v osobním spojení s markrabětem Heinrichem I.
Konrad II. získal titul hraběte. Po vymření Raabských hrabat v mužské linii (kolem 1192) došlo sňatkem obou dědičných dcer k rozdělení hrabství. Nejstarší dcera Sophie se provdala za Friedricha z Zollernů s „matkou" Hohenzollerů s pozdějším pruským králem a německým císařem. Západní území s hradem přešlo na hraběte Hirschberg-Tollenstein, další část s tržištěm Raabs kolem roku 1200 na vévodu Leopolda VI. (asi 1176-1230).
V roce 1252 získal král Přemysl Otakar II. (asi 1233-1278) celé hrabství od hrabat z Hardeggu. Roku 1260 se majitelem hradu stal Vok I. z Rožmberka (1220-1262). V roce 1282 museli Rožmberkové hrad odstoupit Habsburkům, když již po roku 1278 velká část kraje byla zabavena králem Rudolfem (1218-1291). V tomtéž roce dostali bratři Leutold a Jindřich z Kuenringu hrad lénem. V budoucnu byl majetek opět rozdělen: 1283 část majetku zemského knížete byla dána jako zástava na Stephan z Maissau, západní oblast s hradem přešla na hraběte z Hirschberg. Od roku 1297 bylo celé hrabství s hradem dříve lénem zemského knížete, východní území, hrad a tržiště, bylo nyní ve vlastnictví zástavy Maissauerů.
V roce 1385 přešlo vlastnictví na pány z Puchheimu, od té doby do počátku 16. století přešlo panství ze zemského léna bezplatně do vlastnictví. V tom období byla provedena největší část výstavby hradu na „Hrad-zámek". Oni získali pro Raabs povolení několika tržních práv a získali velké zásluhy u dvora zemského knížete, Během reformace byli především horlivými přívrženci protestantské víry. Franz Anton von Puchheim prodal v roce 1702 hrad s veškerým příslušenstvím a stal se biskupem ve Vídeňském Novém Městě, a Franz Antona z Quarient a Raall a roku 1708 koupil Raabs. V roce 1760 koupil panství a zámek baron Johann Christoph von Bartenstein (1689-1767). Po jeho potomcích přešel majetek sňatkem na rodinu Kaisersteinů a od něj na barona Ludwiga von Villa-Secca. Roku 1878 nabyl Wilhelm rytíř z Lindheimu a od roku 1888 hrad získal říšský hrabě Philipp Boos z Waldecka a Montfortu. 1912 byl vlastníkem baron Hugo Klinger z Klingerstorffu. První světová válka přinesla hospodářský úpadek panství Raabs a majetek i hrad vyl v roce 1932 vydražen. V roce 1970 byl vlastníkem hradu Willy Enk, za něhož došlo k rozsáhlé obnově. Současným vlastníkem je vydavatel Richard Pils.
Středověké dějiny Raabského prostoru začínají teprve rokem 1992, kdy Kurt Bors objevil v hradní chodbě písek z katastrálního území Oberpfaffendorf, vzdáleného asi 2 kilometry západně od Raabsu. Podle výsledků dendrochronologického datování severního valu byl v době 926 až 929 v rozloze 0,7 ha v úzké malé smyčce Dyje bylo území obydleno. V období let 907 až 955, ve které území patřilo pod uherskou vrchnost, kdysi bavorské východní země, v dnešním Dolním Rakousku nazývané za řekou Enns.
Kdokoliv byl původcem budování hradu "z písku", ten mohl budovat osadu podle nálezů po Slovanech. Po několika desetiletích byl již hrad opuštěný, pochopitelně katastrofální požár byl pravděpodobně způsobený uherskými vpády. O této zkoušce v "severním lese" nejsou žádné písemné důkazy.
Počátky písemných zdrojů se objevují teprve jmenováním hradního pána „Gotfridi admissus in castrum Racouz" v Kosmově kronice z Prahy v roce 1100. Z let 1074 a 1076 jsou jmenovány lesní území „silva Rogacz" ve dvou královských darech markraběte Babenberského. Dokonce i dnes je Rakousko nazýváno severními sousedy Čechy „země za Raabsem".
Nestabilita v česko-moravském prostoru v první polovině 11. století vedla k opakovaným konfliktům. Ve starých análech k roku 1082 je uchováno, že syn markraběte Vojtěcha se zmocnil severní zemské hranice, když mu ji jeho otec násilně vzal.
Kosmova kronika podává zprávu o Gottfried II. z Raabsu († 1137), že tento je příbuzný moravského Přemysla, moravský vévoda Lutold († 1112) byl v jeho hradu zajat jako host a potom v noci přepadli moravské území, takže konečně vévoda Břetislav z Čech viděl vojsko táhnout na Moravu. Než ale došlo k bojové akci pokoušel se vévoda zjistit postavení, zatímco Gottfried/Bohumír připomínal dřívější přátelská setkání a žádal vydání Lutolda. Na prosbu Bohumíra obléhal vévoda z Čech hrad šest týdnů, až Lutold Gottfiedovi hrad Raabs opět vrátil. Gottfried z Raabsu byl 1113 jmenovaný jako norimberský městský hrabě, tím měl být již 1104 Heinrich IV. Bohumírův bratr Konrad I. z Raabsu se objevuje již roku 1140 v osobním spojení s markrabětem Heinrichem I.
Konrad II. získal titul hraběte. Po vymření Raabských hrabat v mužské linii (kolem 1192) došlo sňatkem obou dědičných dcer k rozdělení hrabství. Nejstarší dcera Sophie se provdala za Friedricha z Zollernů s „matkou" Hohenzollerů s pozdějším pruským králem a německým císařem. Západní území s hradem přešlo na hraběte Hirschberg-Tollenstein, další část s tržištěm Raabs kolem roku 1200 na vévodu Leopolda VI. (asi 1176-1230).
V roce 1252 získal král Přemysl Otakar II. (asi 1233-1278) celé hrabství od hrabat z Hardeggu. Roku 1260 se majitelem hradu stal Vok I. z Rožmberka (1220-1262). V roce 1282 museli Rožmberkové hrad odstoupit Habsburkům, když již po roku 1278 velká část kraje byla zabavena králem Rudolfem (1218-1291). V tomtéž roce dostali bratři Leutold a Jindřich z Kuenringu hrad lénem. V budoucnu byl majetek opět rozdělen: 1283 část majetku zemského knížete byla dána jako zástava na Stephan z Maissau, západní oblast s hradem přešla na hraběte z Hirschberg. Od roku 1297 bylo celé hrabství s hradem dříve lénem zemského knížete, východní území, hrad a tržiště, bylo nyní ve vlastnictví zástavy Maissauerů.
V roce 1385 přešlo vlastnictví na pány z Puchheimu, od té doby do počátku 16. století přešlo panství ze zemského léna bezplatně do vlastnictví. V tom období byla provedena největší část výstavby hradu na „Hrad-zámek". Oni získali pro Raabs povolení několika tržních práv a získali velké zásluhy u dvora zemského knížete, Během reformace byli především horlivými přívrženci protestantské víry. Franz Anton von Puchheim prodal v roce 1702 hrad s veškerým příslušenstvím a stal se biskupem ve Vídeňském Novém Městě, a Franz Antona z Quarient a Raall a roku 1708 koupil Raabs. V roce 1760 koupil panství a zámek baron Johann Christoph von Bartenstein (1689-1767). Po jeho potomcích přešel majetek sňatkem na rodinu Kaisersteinů a od něj na barona Ludwiga von Villa-Secca. Roku 1878 nabyl Wilhelm rytíř z Lindheimu a od roku 1888 hrad získal říšský hrabě Philipp Boos z Waldecka a Montfortu. 1912 byl vlastníkem baron Hugo Klinger z Klingerstorffu. První světová válka přinesla hospodářský úpadek panství Raabs a majetek i hrad vyl v roce 1932 vydražen. V roce 1970 byl vlastníkem hradu Willy Enk, za něhož došlo k rozsáhlé obnově. Současným vlastníkem je vydavatel Richard Pils.
+420 777 197 768