Brňané tehdy prokázali téměř nadlidské hrdinství. Přečtěte si jak to bylo.

Za třicetileté války převzal velení švédských armád čestný a poctivý voják Lenart Torstenson, který kromě Brna obsadil celou Moravu a dostal se až před srdce říše Vídeň, již chtěl obsadit. Uvědomoval si nebezpečí, které by mohlo vycházet z nepokořeného opevněného Brna, které by měl v zádech a tak se vrátil na Moravu, aby se ho zmocnil. Proti 800 mužům ve zbrani, připraveným bránit své město, stanulo 3. května 1645 vojsko o síle 20 000 mužů. Daleko než ostřelování byly pokusy Švédů se do Brna podhrabat. Jen díky neúnavné práci zvědů a překvapivým výpadům mohli Brňané úspěchu takových akcí zabránit, často v poslední minutě. Po měsíci marného dobývání napsal Torstenson do Stockholmu své královně Kristině, že je vyloučeno, aby bez dobytí Brna Moravu

udržel a pak mohl dobýt Vídeň. Slábnoucímu Brnu přijelo z Prahy pod vedením hraběte Vrbny na pomoc 450 jezdců, již se podařilo probít se švédským obklíčením. Posíleni touto silou podnikli brňané na konci června mohutný výpad, při němž se jim podařilo zneškodnit stovky Švédů. Hned příští den chtěli akci zopakovat, ovšem zhatila ji zvědavost žen, které přes přísný zákaz vylezly na střechy domů a hradeb, aby na vše viděly. Švédové, kterým bylo hned jasné, co objevení se ženských na střechách znamená, byli připraveni a většinu pobili. V polovině července vrhli Švédové všechny síly opět proti Špilberku. Opět bezvýsledně. Nejprve poslali vyjednavače, který obráncům hradu pohrozil, že všechny pošle do nebe, nevzdají-li se. Dostal odpověď, že půjdou rádi, ale napřed pošlou Švédy k čertu do pekla. Zdá se, že již tehdy pomáhal humor zvedat našim lidem v obtížné situaci hlavu. Brňané neztráceli náladu ani v těch nejhorších dnech: vyprávěly se tisíce historek o švédských krtcích, vznikaly stovky trefných rčení a posměšných popěvků. Torstensona přiváděl k zuřivosti hasič Jonáš Held, který mu z Hladově věže dokázal vrhnout kouli přímo pod nohy. Tradovalo se, že mu jednou dokonce při jídle ustřelili z ruky sklenici vína.

Když ani po třech a půl měsících dobývání nebyli Švédové svému cíli blíž, vrhli se jednoho dne všechny síly a napadli Brno na šesti místech současně. Podařil se jim průlom u kostela sv. Tomáše a pod Petrovem, kde nasazovali své žebříky. Obránci skutečně nevěděli kam dřív, ale s vypětím posledních sil se jim podařilo Švédy odrazit. Poněvadž to byl Den Nanebevzetí Panny Marie, 15. srpna 1645, připsali obránci své vítězství jí. Při rozhodujícím útoku mezi 5. a 6. hodinou odpoledne se prý Panna Marie zjevila v oblacích nad Brnem, rozprostřela na ochranu nad městem svůj modrý plášť a vyzvala Švédy, aby odtáhli.

Švédové byli zvyklí na vítězství, o týden později skutečně od Brna odtáhli. Celý rejstřík válečnického umění vyčerpali a více již nabídnout nemohli. Hrdinství obránců Brna zachránilo nejen sídelní město na Dunaji, ale pomohlo i přiblížit konec třicetileté války. Ve Vídni si byli vědomi, že Brno císařské město zachránilo. Kromě řady privilegií a úlev se jim dostalo také daru ve výši 30 000 guldenů, což tehdy byla jen stěží představitelná suma. Pro Brno nastával pomalu čas nového rozmachu a rozkvětu.

Máte dotazy, nebo jste nenašli co jste hledali? Napište nám!